Tak ten si asi nepřečtu .

Já k doktorům taky nelezu ani nevodím děti, kromě povinného očkování a preventivek. Nevyhledala jsem pomoc ani tehdy, když mi dvojky do tří let nemluvily (uměly pouze zdvojovat slabiky), ale to bylo proto, že jsem v tom neviděla zásadní problém.
Takže ano, člověk si často pomůže sám, nějak to vyřeší...jde o to, že tu ta možnost je a pro mnohé je snažší a psychicky lépe zvladatelnější, když na to nejsou sami....

Ono s těmi doktory jinde a u nás je to známé....ale nevím, co je lepší. Častější návštěvy zvyšují jak pravděpodobnost, že se něco podělá, tak ale i pravděpodobnost, že se najde pravá příčina problému a odstraní se.

Zrovna tohle beru jako fakt a nějak mě neomezuje, protože je to na každém, jak často tu odbornou pomoc vyhledá. Kdyby mi někdo nařídil povinné prohlídky na x odborných pracovištích několikrát do roka, vzteknu se. A vzteknu se i tehdy, kdyby mi to chtěl někdo zakázat.

A celkem mě netrápí, jak to dělají ostatní.

Já mám problém se zbytečnými odklady a s odchodem ze ZŠ v šestnácti....a tedy i se vším, co se odehraje mezi tím a následkem toho. Ale opět, je to jen můj problém a na ostatní můžu být naštvaná (protože moje školně zralé děcko vypadá vedle odklaďáků jako miminko), ale to je tak všechno . Pro někoho by to byl důvod dát také odklad. Pro někoho to důvod není....