LoroX,
no právě u nás je problém opačný, mám dvě holky, které, ač podzimní, byly obě školně zralé už v září. Tu první jsem tedy mohla dát do Montessori, kde jsou věkově smíšené třídy a tak se tam měsíc, dva úplně ztratěj, navíc ona byla sice malá, ale "hodně rozumná", takže by asi nebyl problém ani v běžné třídě.
Jenže nejmladší je takový diblík, pořád se vrtí, pořád chce být v centru pozornosti a proti těm "velkým" prostě působí fakt až miminkovsky. Přitom je samostatnější a sebevědomější než spousta jiných, ale holt má ve třídě o dva roky starší děti, tak je to vidět.
No ale mně doporučovali odklad i u dvojčat, jsou únorové (měly být dubnové). Prý motorický neklid, u jedné nezralost řeči, u druhé nevyhraněná lateralita (teď už zkřížená lateralita). No neposlechla jsem, šly normálně....a od začátku hodnocené jako klidné (kam zmizel motorický neklid?), šikovné, bezproblémové...Takže klidně mohly být dva zbytečné odklady...a ano, v tom lednu, únoru jsem si ještě nebyla jistá, jestli na to opravdu mají, ale půl roku je hrozně dlouhá doba....
A školy chtějí rozhodnutí od rodičů třeba do konce dubna, května, ani nevím, jestli ještě platí, že vyjádřit se můžeš až do konce srpna, ale i kdyby ano, neznám nikoho, komu by škola dala ten čas, navíc prázdninový provoz PPP....
On ten zlom nastává u většiny právě mezi šestým a sedmým rokem. Ale částečná nezralost v některém z ohledů, zejména lehká "mimoňovitost" se právě u prvňáčků dříve nejen tolerovala, ale hlavně očekávala a byla tomu přizpůsobená výuka.
Teď, díky spoustě odkladů, nastal posun. Mimoňovitost čerstvých šestileťáků se začíná brát jako problém, protože těch mimoňů je najednou ve třídě menšina.
Chápu, že je to snažší pro rodiče i učitelku, ale že spoustě těch dětí uteče ten správný čas, kdy mají chuť na čárky a slabiky, to nikdo moc neřeší. Pak se řeší, že půlka dětí už umí číst, má za sebou numeraci, zato mají problém se psaním, protože je nudí základní nácvik (držení tužy, čárky, kolečka), výuka se přizpůsobuje tempu většiny, takže se urychlí ty přípravy (nácvik numerace, slabikování) a to zase poškodí ty děti, které by to ještě potřebovaly.....
No a jasně, že když tohle někdo vidí u staršího dítka, dá mladšímu raději odklad, protože si tím ušetří půlku problémů. Někdy mám pocit, že za chvíli nebude dítě školně zralé ani v deseti...

A je to zase o tomtéž...prostě soutěž a potřeba průměrného dítěte. Co já vím a čtu tady na rodině, odklad je zase výdobytek hlavně našeho školství. Jinde jdou děti do školy v určitém věku a individuální rozdíly se řeší průběžně, nikd se nehroutí z toho, že dítě je v něčem pozadu a v něčem jiném zase napřed.

Ano, znám děti, kterým odklad prospěl. Ale kdyby nemusely zapadnout do průměru, nepotřebovaly by ho . Je to stejné jako s dys- poruchama, pro mě úplně stejné....prostě ten papír řeší problém neprůměrnosti a šetří nervy z toho, že dítko vyčnívá...