Peťkoo,

já myslím, že je jasné, co Ti vadí, a mně by to na Tvém místě vadilo také, a to velice.

To, že Tvůj muž nejen že nerespektuje, ale úplně ignoruje Tvůj názor na výchovu dítěte.

A to si myslím, že je VELMI zlé. Pro Tebe primárně, ale v důsledku pro vás všechny.

Protože to není zdravé fungování rodiny.

Padlo tu spoustu rad,jak na to "oklikou", přes faráře a kamarády, ale hodně lidí se nějak vyhýbá přímému řešení, které bych já považovala za jediné správné (ovšem s tím, že naše situace je úplně jiná):

- po příchodu manžela z práce bych mu V KLIDU (protože bych mu dala výhodu pochybnosti, že jsme o tom nebyli napevno domluvení a že to mohl pochopit jinak než já to myslela) řekla asi toto:

"Ráno jsi dal Mikolášovi peníze na dárky. Já jsem to cítila úkorně, protože to šlo přesně napříč tomu, co jsem mu řekla já. Vadilo mi a zranilo mě, že pokud jsi s mým přístupem nesouhlasil, neřekl jsi to mně, abychom se o tom spolu poradili, a rovnou jsi jednal proti mému rozhodnutí. Ráda bych, abychom se o těchhle věcech napříště dohadovali spolu. Považuju to za velmi důležité, protože jednak mi velmi vadí, že podrýváš moji autoritu, jednak si myslím, že by to syna mohlo do budoucnosti poškodit a to ani jeden z nás nechceme."

Manžel hodný toho jména by neměl starosti své manželky, natož takto zásadní, jen tak smést se stolu. Pokud ano, je v tom vztahu něco VELMI nemocného.