Souhlasím s Br - je nutné si rozmyslet dopředu, kam až jsem ochotná zajít. Ono to pak totiž může dojít tam, kam to došlo u mé kamarádky - odstěhovala se se synem, protože už to nehodlala snášet, ale syn se pomalu a nenápadně odstěhoval zase k tátovi - bylo mu tam líp, žádný povinnosti a spoustu peněz, její láska a péče ho nepřitahovala. K mámě se chodil najíst, pro čistý věci, ale jinak byl s tátou. A ona měla volbu a tak zvolila - vrátila se zpátky, protože už nesnesla to, jak to bylo.
Ale neuvědomila si, že svého muže smrtelně urazila tím, že si dovolila odejít a teď je to mnohem horší než to bylo. A ona volbu už nemá, resp. volba je vždy, ale po tom všem už si netroufá vůbec k žádnému kroku a nevýslovně trpí.