přidám vlastní zkušenost. s předchozím partnerem jsme jednu domácnosti nesdíleli, a jedna z mála šancí jak spolu trávit čas byla chodit do hospody s JEHO kolegy a kolegyněmi. Bavilo se o odbornejch věcech o kterejch sem nevěděla nic, ti lidé byli fakt odborníci, ale osobní život nula nic. připadala jsem si odstrčená. On byl opravdu vzhledově šeredný a konverzace s krasavicemi mu na první pohled zvedala sebevědomí. ne že bych žárlila, připadala jsem si odstrčená. jakoby se mnou ve společnosti byl jen proto, aby mě předvedl a konec. nemáš to taky tak?

se současným mužem to máme jinak. je to celkem úspěšný krasavec, sebevědomí zvyšovsat nepotřebuje. jeho práce vyžaduje občas chodit do společnosti, moje taky. chodíme ale každý zvlášť, aby se ten druhý nenudil a nebrzdil partnera v "pracovní" konverzaci. navíc nemáme hlídání. kdybych ho na večer měla, rozhodně jím nemrhám na pracovní večírek.