Mě se podařilo mít delší dobu také takové "nezvyklé volno" - měla jsem úraz a několik týdnů jsem musela ležet, pak první operace, rehabilitace, druhá operace. Doma mám 4 špuntíky a manžel byl naprosto úžasnej a krásně se o děti staral, dokonce naučil našeho nejmladšího aby usínal sám bez chování (na což jsem poslední dobou už prostě neměla nervy), babičky také pomáhaly seč mohly .. jenže teď nadchází doba, kdy už jsem více funkční a docela mě děsí představa celého toho našeho rodinného kolotoče. Netuším, jak jsem to předtím zvládala, do toho ještě podnikám, a musím se do všeho zase pomalu vpravit .. takže chápu o čem mluvíš.
Moje rada zní: zhluboka se nadechnout a směle vykročit - když to šlo předtím, půjde to zas. A kdyžtak do kafe a čokoláda jistí