Naši kluci nemalovali nikdy klasicky dětsky. Starší začal psát ve třech letech písmena i čísla, o nějaký rok později i kreslil, ale jen konkrétní věci, které ho zajímaly, dost detailně, třeba vlajky nebo houby.

Mladší začal malovat až z donucení ve škole, ale víceméně to spíš sabotoval, rozčilovalo ho malování v každém předmětu, zuřil u toho. Byť jsem se snažila už ve školkovém věku ho trošku k malování vést, bylo to úplně k ničemu. Píše jako čuně, pravděpodobně má podle učitelů dysgrafii, ale nikdy jsme to neřešili, když je učitel rozumný, dá se to zvládnout i bez papíru a úlev.

Myslím si, že každé dítě má k malování určité vlohy a postoj a ve čtyřech letech nejde ho k tomu dovést. Chce to klid, nikdo neumí všechno