Zuuzo , přesně tohle se mi stalo v tramvaji na Želivského, ale opačně. Byli jsme ve voze, naštěstí v prvním vagóně, já jsem zvonila k řidiči, že vystupujeme, dítě za ruku a dvojkočár, prázdná tramvaj, zastavil, vyndala jsem dítě z tramvaje a než jsem stihla zvednout a vyndat kočár, tak zavřel dveře, začla jsem ječet, hlavně hrůzou, že chudák tříleťák zůstane sám na jedné z nejrušnějších křižovatek v Praze a řidič teda otevřel dveře a mohli jsme vystoupit, nepomohl mi nikdo, klepala jsem se taky dobu. Fuj. Je mi blbě jen si na to vzpomenu. Od té doby jsem lezla vždycky do prvního vagónu, i když ve špičce by mi to stejně nebylo nic platný.