Tak z toho jsem měla panickou hrůzu hodně dlouho, vlastně od doby, kdy první dítě opustilo kočár, do doby, než jsme se odstěhovali z Prahy a veřejnou dopravu začali využívat spíše sporadicky....

Od malinka jsem dětem před každým nastupováním a vystupováním říkala, co udělat, kdyby se to náhodou stalo. Největší strach jsem měla u tramvají, ty mají (nebo alespoň ty starší měly) hodně vysoké schody a to nastupování a vystupování nám tam trvalo nejdéle...

Jednou se mi stalo, to už byly děti dost velké (9 let a 2x 8 let), že jsem je jako jindy poslala autobusem z domova na skauta. Děláme to tak, že já na jedné straně dohlédnu, aby v pořádku nastoupily a na druhé straně je vyzvedne manžel a doveze od autobusu na skauta. No a jednou děti nepřijely. Na DP Praha jsou schopní zjistit, kde je jaký autobus, ale naši linku zajišťuje Veolia a ta nevím, jestli tuhle službu má, protože zákaznická linka funguje jen asi do čtyř odpoledne, takže jsem se nedovolala....Byly to nervy do dalšího autobusu....
Nakonec se ukázalo, že ten autobus, co přijel v čase toho "našeho" byl o více jak půl hodiny zpožděný předchozí, ten náš dojel s podobným zpožděním. Nenapadlo mě podívat se na číslo vozu, takže nebylo jak ověřit, který autobus vlastně dorazil....Jo a telefon, ač ho běžně děti mají u sebe, jsme ten den jako naschvál zapomněli....

Zuuuzo,
držím palce při vyřizování stížnosti. Jako přehlédnout, že nastoupilo malé dítě samo, to se může stát, ona ta zrcátka nepokryjí všechen prostor....ale že se řidič neomluví a ještě je hrubý, to by se opravdu stát nemělo....