Zuuuza,
no já to myslela tak, že jak tě viděl u autobusu, měl strach, že skončíš pod kolama (takže nešlo o to, že bys tím bušením něco poničila)....ve zlomku vteřiny se dostal do ráže podobně jako ty, když ti odjel s dítětem....Potud podle mě dvě zcela přirozené biologické reakce....
Pak na tebe vyběhl, aniž by tušil tvoje pohnutky a tys reagovala vlastně stejným způsobem....adrenalin zadřel myšlení z obou mluvily emoce...Podle mě opět z obou stran pochopitelná věc....
No a pak opadly emoce a šlo o to se vzájemně omluvit a začít měl on....jenže než přiznat chybu, co ji radši zkusit hodit na toho druhého....tak mi připadá jeho reakce, když zčal o tom, žes nedala znamení k nástupu....no a jasně, že ty se začneš bránit protože ti křivdí....a pak těžko se omlouvat za to, žes vylítla, když jsi měla strach o dítě....a on už taky nedokázal obrátit.....
Omlouvám se za analýzu....ale takhle bych to viděla....

Stížnost na řidiče beru, prostě se měl po tom prvním šoku (a výbuchu, ten bych mu nevyčítala) z toho, že mohl někoho přejet, omluvit, buď tě nechat nastoupit nebo vysadit prcka a nedošlo by k tomu dalšímu.....