Nevím, kdo je zaměstnáním spisovatelem, kromě Vívega a podobných. Psaním se uživit prostě nejde. Já píšu od... devíti let zhruba. Protože musím. Je to posedlost, potřeba všechno zaznamenat, nebo co. V hlavě se mi to pořád mele, věty, slova, skládají se, a nepřestane to, dokud něco nenapíšu. Zezačátku sem psala deníky, pak povídky, články, pak scénáře... všechno to šlo víceméně do šuplíku, touha to zveřejňovat je ňák druhořadá, nejvíc de o ten proces psaní. Když se na to koukám zpětně, styl psaní se hodně změnil během těch let. Člověk se potřebuje k určité údernosti sdělovaných informací propsat. To znamená, že si opravdu nedovedu představit, že někdo celý život nepíše, pak z ničeho nic sedne, protože ho zachvátila múza a rázem má skvělý literární dílo. Může se stát, ale pravděpodobnost je asi taková, jako když si v životě párkrát drnkneš na kytaru, a ve čtyřiceti zničeho nic složíš operu. Je to normální dřina, se vším všudy