Jasně, v takových situacích tam vložím trochu sebe, a říkám si, to sem zvědavá. Pak mám radost, jak na základě toho, co já tam udělám, jenom do toho tak jako dloubnu, se dají věci do pohybu Je to jako když do mraveniště hodíš housenku. A máš radost, kolik to způsobí pohybu a reakcí
A někdy, když se mi tam postava plácá, tak u psaní rozhodím rukama, a nahlas řeknu "No co...". Jakože soráč, ale za to nemůžu