Ahoj všem ! Moc vám děkuju za vyjádření ke škole. Já to teď hodně prožívám, protože oba kluci do té školy chodili a byla jsem ráda, že z páté třídy odešli na gympl. Od té doby se ve škole změnilo komplet vedení a výrazně omladil učitelský sbor. Doufala jsem, že se vše změnilo k lepšímu. On náš Kájík je také jiný než ostatní děti. Vyrůstá mezi dospělými, umí číst zcela plynule, normálně si čte knížky, píše tiskacím celé věty, kolikrát žasnu, umí počítat, nikdo to do něho neklavíruje, prostě se zajímá sám. Opravdu bude potřebovat rozumnou paní učitelku. Teď do školky nechodí tak je zase mimo kolektiv. Navíc on je takový citlivka, na něho jak někdo zvýší hlas tak hned brečí. Ve školce byl spokojený, protože první dva roky jsem si vyžádala paní učitelku, kterou jsem znala od starších kluků, byla taková hodná, trpělivá, klidná. U nás ve školce každý rok mění dětský kolektiv i učitelku. Vždycky třídu rozhážou. Pak se dostal do třídy kde byla paní učitelka, které umřelo dítě na nádor na mozku. Ta učitelka mi připadala jakoby utlumená, ve tváři žádnou mimiku, často chyběla a děti rozhazovali do jiných tříd. Kája s tím měl problém. Na vycházku chodil s jinými dětmi, na spaní si sbalil pyžámko a spali všude možně. Vždycky v pátek žadonil, že tam nechce spát. No a pak od ledna začal marodit a už se v tom vezem celý rok. Já jsem přesvědčená, že to jeho marodění má psychosomatický původ. Teď od září má zase ve školce jiný kolektiv a jiné učitelky. Proto mi tak záleží aby měl ve škole štěstí na dobrý přístup. Sháním informace kde se dá, ale moc známých, které mají malé děti a dávají je do té školy nemám. Dokud jsme bydleli na sídlišti a chodili mezi děti na hřiště, tak jsem se občas něco dozvěděla, teď bydlíme rok ve vilové čtvrti, kde jsme přišli mezi starousedlíky a bydlí tam spíš lidé kolem šedesátky, žadné děti jeho věku tam nejsou. Jsme rádi, že máme soukromí, ale má to i své nevýhody. Ve školce Kája kamarády měl, ale Ti bydlí na druhém konci města, takže tato škola je pro ně úplně mimo. No a pro nás je to tak deset minut chůze. Jinak by musel přes celé město. Doma teď chystáme stěhování mých rodičů k nám do domu. Vůbec to není jednoduché. Oběma táhne na osmdesátku, oba vědí, že je to nutné, ale rozloučit se s bytem kde strávili čtyřicet let není jednoduché. Všechno jsme ji dole nachystali podle nejlepšího vědomí a svědomí, mají bezbariérovou koupelnu i záchod. My jsme připravení a teď je potřeba zavelet odchod a je problém.
Přeju hezký den !