taky se pridavam raduno. nejlepe si najit nejakou opravdu dobrou porodni babu, ktera dela domaci porody a probrat to s ni. a s zenami, ktere se rozhodly pro jiny porod a prosadili si ho. co treba lucie groverova?

porod v "polosedu" jsem si zkusila, malem to spatne dopadlo. pocity, o kterych mluvila marketa, se postupne obevily, kdyz opadla euforie z miminka. primo v te chvili jsem opravdu jen chtela at to dite ze me vyndaji a zachrani me. bylo mi jedno kolik jich na me cumi i kdyz jsem si to tak dopredu nepredstavovala. slo nam o zivot. pak se vse zakrylo euforii z ditete.
nejdriv jsem si dlouho nechtela neco negativniho pripustit a nalhavala jsem si, ze to prece bylo vsechno prima. zasunula jsem to hodne hluboko.

pak jsem se rozhodla, ze podruhe nebudu obet a zacala premyslet, jak to zaridit.
kdybych nemohla rodit doma, tak nevim, jestli by nejake dalsi deti byly. prave moje porodni baba mi hodne pomohla to zpracovat, protoze byla prvni, kdo uznal muj pocit, ze to bylo hrozny, prestoze vsichni byli "hodni" a mysleli to dobre, a "dobre" to dopadlo, tak co bych sakra jeste chtela.

ja si nemyslim, ze ti lide, co se na tom podileli to mysleli zle. vubec ne. ale o to je to zrudnejsi, ze se to povazuje za normalni.