zdravím Vás... Nejste neschopné, že to nezvládáte. Bulimie i anorexie jsou i pro ty vyléčené doživotním břemenem a nikdy nikdo nemůže vědět, kdy se to vrátí. Já už v tom nastřídačku lítám 10 let. Studuju psychologii, psychiatrii a ač bych měla být odborníkem, taky se mi nedaří to zmáknout na 100 procent. Jsou slabší chvíle, jsou dobré chvíle, jsou různě dlouhé, ale vím, že buď to vyřeší čas společně s mojí vůlí a pocitem lásky k sobě samé a rodině, nebo ta druhá varianta, že se s tím smířím. S mužem jsme se o tom pobavili i před svatbou, zvládl to a hodně pomáhá, když má člověk nad sebou dozor. Na nákupy chodíme společně, když mám slabé období, tak (možná to bude znít blbě, ale kupodivu to pomáhá) je u nás všechno takříkajíc pod petlicí. Po nákupech můj muž kontroluje, aby jídlo podezřele rychle nemizelo. Taky je velké plus, když pak - ve chvíli krize - zkrátka odevzdáte peníze partnerovi. Je to tvrdý, ale partner, který vás miluje, to udělá strašně rád, protože chce, abyste byly zdravé. Muselo se u nás změnit naprosto vše. Vaříme spolu, vařím teplé večeře, ale jím svůj jiný jídelníček. Jídlo, které zbyde, je zkrátka zavřené nebo vyhozené a na každý den si připravuju extra jídlo pro sebe, sportuju,atd. Je to těžký, je to boj, ale zatím je to jediná věc, která hodně pomohla. Ať se daří.