My se s manzelem o poctu deti nebavili, sama jsem ze dvou sourozencu, tak jsem si tak nejak myslela, ze budeme mit dve. No a kdyz se nam narodil syn, manzela to nejak sebralo a zacal mluvit o trech detech jako minimalnim poctu, idealne o 4. Po druhem jsme sama uznala, ze treti chci, ale prisli jsme o nej. Ale jeste v porodnici jsem vedela, ze co nejdriv potrebuju otehotnet, coz se povedlo. Ale behem tehotenstvi a po porodu jsem mela potize a ted, kdybych mela otehotnet, musela bych si pichat cele tehotenstvi injekce. Navic mam pocit, ze tri deti mi staci. Ale manzel by to ctvrte opravdu rad mel. Netlaci mne do nej nejak ve zlem, ale jemne, jak by to bylo krasny, kdyz jsou nase deti tak uzasny Zase ja uznavam, ze manzel je opravdovy partner se vsim vsudy, o deti se stara rad, s nejstarsim byl i na rodicovske, protoze si to chtel vyzkouset, takze to neni tak, ze by chtel furu deti a nestaral se o ne. Proste ho otcovstvi strasne naplnuje a chapu ho, ze dalsi dite chce. Ale ja uz treba vnimam, ze se nestiham detem venovat tak, jak bych si predstavovala (maji dlouhou skolu a ja chodim do prace). Proste blba situace rekla bych...