Žijeme poměrně nekomerčně a vedeme k tomu i děti, a máme štěstí, že s žádnými častými materiálními požadavky za námi ani nechodí, módní vlny je nechávají chladnými. Od začátku školní docházky mají své mobily a notebook, protože to považujeme za užitečné, mají náčiní na běžné sporty, ale jinak vlastně nic zvláštního. Hodně knížek, nějaká Lega a jiné stavebnice, výtvarné potřeby, stolní hry, každý hromadu plyšáků ... Prarodiče zpočátku měli tendence zahrnovat děti všelijakými kýčovitými drahými vymoženostmi, různými hračkami na baterky apod., ale děti si s tím stejně ani nehrály, prášilo se na to pod postelí, tak časem pochopili, že to nemá cenu. Takže u nás ta skromnost tak nějak funguje přirozeně sama