Máme syna narozeného posledního srpna a do školy šel hned následující den po dovršení šestého roku. Nad odkladem jsem přemýšlela jen krátce - samostatný byl, rozumově na tom byl dobře, slabší má snad jen sociální dovednosti - ale i tady je to dáno částečně povahou. Je ve třídě nejmladší, některé děti jsou i o rok a půl starší, ale nedá se říct, že by platilo "čím starší, tím šikovnější". Za to, že jsme odklad nedali (přestože se tomu dost lidí divilo), JSEM MOC RÁDA. Jemu se ve škole líbí a chodí rád, náročnější byl jen začátek (ale to myslím pro všechny děti, než si zvyknou na režim a prostředí). Dneska vidím, že rok navíc ve školce, by pro něj byl ztrátou času. Po počáteční nechuti k psaní (než si ruka zvykla), píše s chutí a pěkně, čte nad očekávání, matematika ho baví a tělocvik (je to pan Opatrný a žádný talent) je jeho nejoblíbenějším předmětem
Omlouvám se za elaborát, ale myslím, že je potřeba při zvažování dívat se na to tak nějak komplexně. Chci tě povzbudit, abys to probrala ze všech stran a nenechala se zbytečně odradit prázdninovým termínem narození, zvaž opravdu jen po stránce sociální zralosti.
Myslím si totiž, že zrovna u prázdninových děti si část rodičů rádo ulehčuje situaci a automaticky odkládá... třeba synek známých, chytrý a bystrý kluk, samostatný, společenský, komunikativní - ani vteřinu neváhali s tím, že mu dají odklad, protože se nebude soustředit - ale jaksi jim uniká, že je to celý tatínek a ten taky dělá tisíc věcí najednou... nevěřím, že mu odklad výrazně pomůže, spíš ho chci vidět v 16 letech v posledním ročníku ZŠ - ale to si možná dost rodičů neuvědomuje, že dětem prodlouží bezstarostné dětství, ale možná si zadělají na spoustu problémů v největší pubertě...