Je to dlouhý příběh, který se pokusím podat v kostce tak, aby byl srozumitelný

Dojíždím do práce na vesnici autobusem. Jednou týdně cestou z práce potkávám kluka, o kterém vím, že se mu líbím. Je to vždycky ve čtvrtek pozdě večer, on jezdí ještě s jedním nebo dvěma (jak kdy) kamarády.

Ten kluk je švagr mojí kolegyně v práci, ona mi v loni někdy na začátku léta řekla, že se mu líbím a tak dál... a zároveň mi řekla, že je strašně nesmělý, že ani neví, jestli někdy s někým chodil, že je strašně hodný a že si nedovede představit, že by sebral odvahu a oslovil mě první. Je mu 33-35 let, nevím přesně.
Chtěla mě s ním seznámit při nějaké akci, ale to jsem nechtěla, protože by to bylo strašně trapné, s kolegyní se mimo práci nestýkáme a nemáme žádné společné zájmy a podobně, ale rozumíme si.

Jenže je to vzhledově přesně můj typ, takový černovlasý urostlý chlap jako z Hollywoodského filmu, vždycky se strašně těším, že ho uvidím. Všimla jsem si ho dávno předtím, než mi to kolegyně řekla.

Jenže taky nejsem typ, co by dokázal někoho oslovit, navíc v MHD, navíc v doprovodu jeho kamaráda.

Asi tak za 14 pojedeme tím autobusem bez jeho kamaráda, jak jsem zjistila (ten odjíždí na hory), tak mi to přijde jako ideální příležitost.

Bohužel nevím, jestli se k tomu dokopu sama, no rozhodně ho nebudu nikam zvát a tak podobně, na to fakt nemám odvahu ani povahu, ale říkala jsem si, že bych ho mohla třeba pozdravit... nebo je lepší neudělat vůbec nic a počkat, jestli něco neudělá on? Bylo by to asi lepší...