Na to, odkdy je člověk člověkem má každý jiný názor. Na místě řečené paní bych si potrat sakra dobře rozmyslela. V pětatřiceti není na dítě zralá, ale přezrálá a ve čtyřiceti bude ještě přezrálejší. Pokud vůbec bude moct nějaké mít. Před dvěma týdny jsem se potkala se svou známou, která někdy před čtyřmi nebo pěti lety řešila ten samý problém. Dneska je bez dítěte, bez kariéry (její pozice byla vskutku výtečná, takže jí vypíchla mladší, dynamičtější, progresivnější a workholičtější kolegyně), bez manžela, který podle vlastních slov nechtěl riskovat, že jeho další dítě skončí vylité v odpadu a už má novou rodinu jinde a s vyhlídkou, že v té podatelně na obecním úřadě vydrží co nejdéle, najde si nějakého přítele a nějak to doklepe. Prozatím dojíždí do práce, bere antidepresiva, pořídila si psa a po večerech přemýšlí nad zpackaným životem.