Nemůže. Přechod prostě přišel dřív, v jednačtyřiceti. I to se někdy stává. A lituje všeho. Odchodu manžela, byli spolu patnáct let, společného domova, práce, odkud jí vypakovali dost nevybíravým způsobem, mládí, dítěte, ztráty zdraví, blížícího se stáří, prostě všeho. Zasekla se v životě příliš dlouho v etapě "mladá, krásná, progresivní" a daň si to vybralo všechno najednou. Přijela pro mě do kavárny dcera a ona se dala do pláče, prý každý někoho má. I její sousedka,prý tlustá, hloupá, ošklivá ženská, která to nedotáhla dál než na prodavačku jenom kvete a věčně se u ní někdo schází a jejímu manželovi nevadí ani její nadváha, ani křečové žíly, každý nějak žije, jen ona ne. Když jí před lety kamarádky varovaly, že některá rozhodnutí můžou být nevratného charakteru a můžou jí zkazit zbytek života, vysmála se jim. A o pár měsíců později se jí svět sesul jak domek z karet. Proto bych známé paní z příspěvku radila svoje rozhodnutí zvážit a přemýšlet o tom, jestli by ustála i katastrofickou verzi. Nikdy nemáme jistotu,že naše plány dopadnou tak jak chceme. Zvlášť když jsme ochotní jít za svým cílem bez ohledu na okolí.