Markéto, jak o tom píšeš, tak ano, s tím se dokážu ztotožnit. Něco na tom bude. Možná je tedy ta hranice potřeba vytyčit si (sobě si) ve stylu člověka vnímajícího, žijícího? Ta hranice je pragmatická, podobně jako je to s lidmi, kteří jsou v klinické smrti ve vigilním komatu, přestalo jim bít srdce a přitom jsou stále lidmi

Podle mě je to složitější, ne jen černobílé - je to člověk = potrat je vražda a není to člověk = potrat je odstranění shluku buněk

Ale diskuse je to zajímavá