Protože v Paříži je situované obrovské množství romantických klasických románů. A každý/á, kdo se někdy vžíval do postav z těchto knížek (do Mmme Bonacieux, do Violetty, do Petra ze Sioracu, do Juliána...) tyhle romantické představy prožíval ve vysněných koutech Paříže.
A vidí spisovateli plasticky vylíčená tajuplná a romantická zákoutí.
A vidí je tam dokonce i tehdy, kdy tam skutečně dorazí a zeď St.Germain-des-Prés je posprejovaná a před ní jsou hordy černošských stánkařů s cetkami.

Tohle kouzlo třeba pro mě nemá jen Paříž, podobně jsem chodila po Rouenu "v paní Bovaryové" a málem jsem tu vížku taky přehlédla

Ze stejného důvodu na mě takhle romanticky nepůsobí třeba Londýn - tam jsem "chodila" spíš se Sherlockem Holmesem a otcem Brownem a s Klubem sebevrahů... a zkrátka Londýn je tím pádem v mém podvědomí "město prolezlé zločinem" stejně, jako Paříž je "město prolezlé romantikou"