Já s tchyní vycházela skvěle...dokud jsem neměla dětátko.
Moje tchynka dnes rovněž po zaknourání dcery (a to má dcera už přes 4roky) vystartuje tak, že překotí židli (nikoli přenneseně, tj holý popis situace). U naší tchynky tj ovšem demonstrace, resp životní postoj: "jsem nejhodnější na světě a na mě nikdo nemá", neb v podstatě stejně reaguje i na své syny (dnes 37 a 41 let).
Rovněž u tchánů v baráku je 25stupnu, dcera musí nosit punčochy, šaty, dlouhý rukáv...no atd. Tj asi všude stejné.
Nebo mi tchynka dceru několikrát ostříhala, aniž se mě zeptala (hrůzný střih "na Jágra", vzadu dlouhý vlasy, boky krátký apod.)Na druhou stranu jsem jo ráda, když mi dceru vemou na 2 dny na doléčení, moje máma by si ji třeba nevzala. Sice pak máme s dcerou den až dva na vzájemnou adaptaci (např mě pak krká výše zmíněné dceřino knourání=běžný komunikační kod u babičky), ale za hlídání jsem ráda!

Díky bohu ale s nima nebydlíme, bydleli jsme měsíc a půl, když jsme rekonstruovali byt (a jsem jim za to útočiště vděčná), ale jasně to potvrdilo nemožnost soužití generací. Tedy mě a jiné generace. Jsem naprosto schopná sebereflexe, že s mou povahou NELZE. A bojím se, až nastane situace, že soužití bude třeba-stáří a velkej barák.