Máme také jen jedno dítě. Nebudu psát proč, to není důležité. Vidím, že mému synovi prostě chybí parťák. My jako rodiče jsme se mu minimálně do školní docházky museli dost věnovat. Vymýšlet program na víkend, pořád se domlouvat s dalšími rodinami na společné výlety, dovolené. Velkou část zavazadel na cestování zabíraly hračky. Je to zjednodušující pohled, ale je to tak. Teď už je velký, má kamarády ve škole a v okolí, ale myslím, že někoho, kdo by s ním sdílel "rodičovský teror" by bral.