dětí jsem vždycky chtěla mít víc. První těhotenství, porod i šestinedělí byly pohoda. První rok potom byl ale pro mě strašně náročnej a taky nechápu, jak jsem přežila. Na zdraví se mi dítě neblaze podepsalo, jsem ráda, že jsem to aspoń duševně ustála. vždy jsem byla zdravá, s dítětem jdu z nemoci do nemoci... Říkala jsem si, že na další nebudu mít sílu, i když jedináčka jsem nechtěla.

No už je starší a tolik mě nevysiluje (nebo jsem si už zvykla, že např. spát není zas až tak potřeba), ráda bych další. Nějak to nejde. Asi si ještě tělo pamatuje, jaký to byl záhul.

řijde mi, že jde spíš o osobní pohodlí. v naší zemi se obvykle u početných rodin hlady neumírá.
U nás očekávám že muž bude chtít dětí víc než dvě. já budu ten problémovej sobec, co se chce realizovat i jinak než u dětí.