No, asi jsem špatná matka. Ale když nebude chtít, tak mě neposlechne. Navíc naprosto otevřeně přiznávám, že když jsou na zahradě, tak je prostě nemám pod kontrolou každou minutu. Když je venku hezky, tak vyvádí na zahradě a já doma třeba vařím.
Syn nechápe třeba to, že se může vážně zranit nebo umřít. To mu nic neříká. Asi proto, že se mu nikdy nic nestalo. Když jezdí na kole, tak šílím hrůzou, kdy se zmrzačí a můžu vysvětlovat nebo i křičet, jak chci. Stejně lítá jako blázen.
Navíc k nám chodí i další děti a jak znám jejich matky, tak většina z nich už chodit nebude. Právě ze strachu.