Já ti trochu rozumím. Chápu, že bys ráda, aby dítě bylo připravené na krizovou situaci.
Já řídím často s dětmi, častokrát sama a delší vzdálenosti, když jedu k rodičům, je to cca 400 km. A ano, mám děti poučené. Syn 6, dcera 4, oba umí z mého mobilu vytočit telefonní číslo, oba dva znají 112 a ví, že kdybychom bourali a já nemohla volat sama, zatímco oni by mohli, museli by volat. Bavila jsem se s nimi o tom, co by se jich asi zeptali a co by měli odpovědět. Je to jen trénink, situace v reálu je určitě jiná. Sama jsem byla před půl rokem svědkem těžké dopravní nehody a nejspíš jsem jednomu člověku zachránila život. Ovšem kdybych neměla na telefonu záchranáře, asi bych byla v háji, stres, panika ... vůbec to, že jsem to všechno viděla, dost to se mnou zamávalo.

Děti mám poučené i doma. Sice nebývají samozřejmě samy, ale člověk nikdy neví. A nejvíc poučené jsou na chování v metru. Může se stát, že se třeba zavřou dveře a dítě zůstane uvnitř či opačně, dítě venku a já uvnitř ... prostě ví, co mají dělat v obou případech.

Přehnaný strach je sice šílený, ale jakási zdravá poučenost je určitě na místě.