Petro, to je jasné, že nikdo nevíme, jak bychom se zachovaly... ale fakt se stávají neplánované věci a věř nebo ne, to dítě po chvilce zmatkování zapne hlavu a jede podle toho, jak bylo naučeno.
Viz. vloni jsem měla dcerku v LŠU a sama jsem parkovala na druhé straně náměstí. Dcerka mi zavolala, že skončila, já nastartovala a jela pro ni a najednou rána jako z děla a já měla v autě debila holanďana a s jeho autem. Nedal mi přednost na stopce. Rychle jsem volala Policii, snažila jsem se dovolat dcerce, která měla vypnuté zvonění, tak znovu manželovi, že nevím, jak se s holkou spojit, potom na městskou policii. Fakt jsem se děsila toho, jak tenkrát sedmiletá dcerka zareaguje, ale uklidňovalo mě, že jsem ji školila, za kým jít kdyby se ztratila, koho oslovit... Ozvala se asi po 15 minutách, kde jsem... Když slyšela, že jsem se nabourala, tak mi zavěsila a zase jsem nevěděla nic. Pak se jí dovolal manžel a ten jí řekl, že prostě musí přijít k jeho práci a tam odtud mě už uvidí. Můžu Ti říct, že jsem umírala strachy, jak to zvládne. Město plné cizinců (léto) a dítě se mi toulající samo někde po centru - navíc tu je to samá malá ulička, ideální na ztracení. Holka to zvládla... věřím tomu, že dítě připravené je na tom líp než dítě, které nic neví.