Vůbec bych to neřešila. On je prostě takovej, neboj, v pubertě nejpozději se to zlomí tak, jako tak, takže buď ráda, že máš ještě pár let, kdy o tebe fakt stojí.
MMCh. si tohle říkám taky.
Já něco podobného včera večer zrovna taky řešila: dopoledne jsem se synkem lítala po doktorech a tedy šla do práce od 12:00 do 20:00, přilítla jsem po půl deváté a když jsem šla číst pohádku na dobrou noc, říkal mi Kubča, že se mu ve školce po stýskalo a že fakt nechce, abych chodila do práce večer (odpoledne byl s tatínkem). Že si myslel, že už se nikdy nevrátím. Přitom věděl, že to tak bude a proč....Jsou to ještě mláďata, njn...navíc nejsou od malička zvyklá a to dělá hodně...

Na toto téma můžu uvést dva příklady:
- sebe: nikdy jsem nebyla a ani netoužila po nějakém letním táboře atp., spali jsme s bráchou jen u babiček o prázdninách, a to tak až do cca 10-ti let, do té doby vždy doma. Výjimkou byl lyžák v 7-mé třídě, na který jsem se těšila a který proběhl bez problémů. Ve 14-ti jsem šla na intr, těšila jsem se na něj a bylo to úplně v pohodě. Od SŠ jsem byla doma už jen na víkendy. Osamostatnila jsem se velmi velmi rychle- v 18-ti (po SŠ) jsem odešla za prací do Phy a od té doby se starám sama o sebe. Takže žádný vliv na pozdější samostatnost alespoň u mne to fakt nemělo, naopak.

- synka: mamánek, dá-li se to tak říct, nicméně extrovert až na půdu. Poprvé na delší dobu beze mne v cca 3,5 roce na víkendu sám s tátou. Zvládl to v pohodně. Pak v necelých 4 letech týden o prázdninách u babičky (100 km od domova - dojet se tedy nedalo) - moc se těšil, ale i tak se mu stýskalo - byl moc rád, že mu volám a že mě slyší v telefonu. Od těch cca 4 let je pravidelně během roku tak 3-4 týdny u babičky na prázdninách + týden s tátou na chlapské jízdě. I když kamkoli vždy jede rád a těší se, vždycky mi říká, že se mu moc stýská a že by byl nejdraději, kdybych tam byla s ním (a to k našim jezdím na víkendy, takže sám beze mne spí jen 5 nocí v kuse). Nicméně vždycky po noci/ích strávených beze mne se na mne přilepí a dává najevo a říká, jak moc se mu stýskalo...

Fakt mi to ale přijde normální. Upřímně - zarazil by mne opak.