Eileen, mám to se synem taky podobně. Je mu 6, ve školce tedy nepláče, ale pořád mi vyznává lásku, říká mi, že je mu beze mě smutno, že se mu v posteli u něj v pokojíku stýská, pořád by se mazlil a tulil a hladil
. Navíc ani nezlobí, takže na něj naštvaná fakt být nikdy nemůžu. Je to moje miminko.
Nechávám to být, mazlím se s ním jak to jde, spí s námi v posteli (občas) a nenutím ho na delší výjezdy. Jezdí jen na 2-3 dny k babičce.
Nač to hrotit?