Tak já chtěla přirozený, ještě lépe domácí porod, bez jakéhokoliv zásahu, už napoprvé. Nedotáhla jsem to do konce a u porodu zhmotnila všechny sté strachy.
To mě rozhodilo natolik, že u druhého porodu už mi bylo jedno, zda mě tentokrát zabijou, nic jsem nečetla, nepřipravovala se, bylo mi to celé jedno - a proběhlo to dobře. PO porodu jsem ale odmítla dítě, trvalo mi, než jsem k němu našla cestu.
Napotřetí jsem se zdravě naštvala, vrátila na začátek, dotáhla to do konce - a konečně porodila přirozeně, bez zásahů, doma, a dítě milovala okamžitě:)