Tak můj tatík rozhodně není typ, který by od 40 spořil na pohřeb a chystal se skákat do rakve jste mě pobavily on je přesný opak. Jen prostě vím jaké to je toho psa mít, jak můj pes mě miluje a jaké by měl trauma, že najednou nejsem a už se nevrátím Jsem mladá a přesto než jsem si vůbec psa pořídila, domluvila jsem se s kamarádkou a s tátou, že kdyby se se mnou něco stalo, o psa se postarají, přijde mi to normální. Ono stačí abych si zlomila nohu nebo musela na pár měsíců do špitálu (nedej bože) a chci vědět, že na takovou situaci jsem připravená a o psa bude dobře postaráno. Přijde mi to jako normální zodpovědný přístup.
Ad tchyně, taky jsem chtěla poprvé napsat, že nejlepší by byl opravdu nějaký starší pejsek z útulku, který bude šťastný za nový domov.