Mám kamarádku, ta hodně toužila po třetím dítěti, manžel nejdřív nechtěl, právě kvůli tomu pohodlí se staršími dětmi, na které si už začali zvykat. A pak, najednou, začal chtít i on, tak do toho šli, malá se narodila, když bylo starším klukům 8 a 10 let a poprdění jsou z ní všichni . Je to úplně jiné, než když byli malí kluci, už se ten program řídí spíš podle velkých a ne kolem malé, protože třeba pohlídat už zvládnou i bráchové, takže se tak nějak prostřídají. O nějaké větší finanční zátěži nevím, vše od kočárku až po poslední hadřík má kamarádka popůjčované, podarované, takže kupujou jen plíny, sunar a kaše, a pak to, co si koupit chtějí. Pravda je, že třeba letos si odpouštějí dovolenou ve Finsku, kam plánovali jet za kamarádkou, ne kvůli penězům, ale že by ta cesta byla pro malou zátěž, takže úplně bez omezení to nění. Jo a kamarádka konečně došla do stavu, kdy už další dítě nechce, předtím to bylo spíš takové smíření se se stavem, teď je spokojená.

Jinak já mám čtyři děti, bydlíme na malém městě, všechny děti jsou školní, kroužků mají tolik, o kolik stojí (nejstarší jich má 6, ostatní 2 plus všechny piáno u prababičky), počítat tedy musíme, ale to kvůli hypotéce, ne kvůli kroužku navíc. Mám kolem sebe mnoho známých a kamarádů se třemi a čtyřmi dětmi, někdo z Prahy, někdo z vísky o pár barácích, u nikoho z nich další dítě nějak významně styl života neovlivnilo nějak negativně.