To ráda slyším, neboť jsem před osmi měsíci řešila stejný problém a stále někdy pochybuji o správnosti svého rozhodnutí. A to jsem měla krapet jednodušší, protože se mi nezbláznily hormony, ale těhotenství se nám tak jaksi přihodilo. Rovněž mám pocit, že absolutně neexistuje přímá úměra mezi počtem a cenou navštěvovaných kroužků či dovolené na jedné straně a spokojeností dětí. Naopak věřím, že když budou tři, "nebudou se bát vlka nic" - samozřejmě záruku, že spolu budou celý život dobře vycházet nemám, ale chci v to věřit a doufat, rodinné vztahy na manželově i mé straně fungují opravdu výborně. A za to mi mé vlastní nepohodlí těch pár let stojí. Na druhou stranu mě pěkně štve, když pomyslím na to, že už jsem s klukama (bude jim brzo 4 a 6) loni v létě sama stanovala a chodila po horách ve Fatře a teď zas budeme okočárkovaní, budeme muset oblékat, svlékat, řešit zdánlivě nepochopitelné chování, budeme s sebou tahat kila plen, náhradních oblečků, vhodného pití, jídla, atd. I tomu ale snad někdy bude konec. Takže, výhody nakonec převládly a na konci května nám přibyde malá holka.