No, já jsem teda trochu víc pohodlná a jezdím autem. Ale těším se, až se odstěhujeme do města, že jedno prodáme (neumím se zabejčit) a budeme taky courat autobusem, tramvají a vlakem mnohem více. Pro děti je to dobrodružství. Vzdy, když se rozhodnu jet takhle k našim vlakem, je to naprosto jiné dobrodružství než když se tam dokodrcáme autem a hlavně člověk pak díky omezení netahá děti po nesmyslných návštěvách tetiček z osmého kolena páč se tam prostě tak rychle nedostane a stihne jen to na čem mu vážně záleží. Jsem z takovýho výletu vždycky tááák odpočatá. Je to mnohem jednodušší neb jak jsi psala, sbalíš jen to skutečně nutné!, nic tě ve vlaku neruší od komunikace s détma a ruku na srdce, kdy s dětma mluvíš nepřetržitě 4h v kuse. Já teda né, doma na takový kontakt nějak není čas (peru, vaŕím, žehlím, uklízím, hrajou si a hlavně se furt schovávaj). A odměnou je nám třeba krásný týden v Českosaském Švýcarsku na chaloupce a všichni jezděj za náma, namísto toho, abych se za nimi honila já s dětma.