Ja mam 4 dospele deti. Vsechny planovane, 10 let od nejstarsiho k nejmladsimu.

Prakticky cele jejich detstvi jsme bez hypoteky staveli domek, ve kterem jsme soucasne bydleli. Deti nosily obleceni doma site/ jeden po druhem (dneska to neni tak mozne, protoze dite tim ve skole nesmirne trpi, ale neco zachovaleho se pouzit da). K Vanocum dostavaly to, co nutne potrebovaly, a neco dle prani, co zas tak moc nestalo. Kazdy smel chodit na jeden krouzek (hudebni nastroj) nebo do sboru (zdarma) a hrali vsichni fotbal (=clensky poplatek).
Byl to napor. Na dovolenou jsme jezdili pod celkem maly stan - deti maji bajecne vzpominky.
A zrovna nedavno si nejmladsi dcera privedla noveho napadnika a ukazovala mu fotky. Smali se nad rozeztavenym barakem a pred nim vetsi a vesti deti. A ona se ke mne obrati a povida: Pamatujes loni o Vanocich, rikala jsi, jak jsme nemeli a ze te mrzi, cos nam vsecko nemohla dat? A pak se obratila k napadnikovi: No, a my jsme o tom spolu mluvili a vubec nikdo z nas si nepamatuje,. ze bychom byli chudi. My jsme meli tak krasne detstvi.

Hrozne mne to potesilo. Ja se na tu dobu pamatuju jako na predndavani penez z obalky do obalky a sledovani, aby v te ktere k datu bylo dostatecne. Jednu bundu leta letouci. Vymysleni lacinych jidel. Shaneni bot ve vyprodeji. Malem zhrouceni, kdyz vsecky 4 dostaly bryle.... A pod.
Ale stalo to za to. Dneska mam maly duchod, 5 vnoucat, ale penize nejsou vsecko.