Ja bych jim to taky doprala, kdyby to slo. A mozna, ze je dobre,ze to neslo. Naucily se vystacit a nebyt zavisli financne na rodicich.
Nijak jsem z nich netahala, aby mi vypravely, jak mely stastne detstvi a nic jim nechybelo - sem tam u stolu vzpominaji s radosti na neco, co mne treba mrzelo. Jak spaly ve stanu a koukaly na hvezdicky a pekly burty... S nami.
Zrovna jako ja, kdyz jsem taky nemohla chodit na balet nebo na piano a tak rada bych - delala jsem to, co slo, co skoro nic nestalo, maminka proste nemohla - a nevzpominam na to s zalem. Naucila jsem se neco jineho, nez deti, ktere mohly - a to taky stoji za to. Zrovna tak jako moje deti se naucily jine veci, ktere jsou pri nejmensim stejne dulezite pro zivot.
Ale kazda rodina to ma jinak. Predpokladam, ze kdybych pochazela z rodiny, kde jsem vsecko mela, delala bych si hlavu, kdyz to moje deti nemely. Ja jsem se naucila, ze dulezite muzou byt jine veci nez zrovna to, co povazuje za dulezite kamaradka.
A kazdy si o sve rodine a poctu deti rozhoduje sam. Pisu to jen proto, ze kazde dite neni zavistive a zavisle na tom mit vsecko.
Zajimave na tom, ze moje deti maji partnery taky ze 4 - 6 deti, kteri take vyrustaly "ruzne omezeni" ekonomicky (a nebo ani nahodou neomezeni, jak se na to clovek diva). A maji podobny pohled na finance. Nijak to ted nedohaneji.