Lily, s některými lidmi je v otázce důvěry těžká řeč. Já nemám zkušenost s žárlivcem, ale vzpomínám na svou mámu, ke které se dostaly "zaručené zvěsti" o mém chování na kolejích (nic z toho nebyla pravda ani vzdáleně - nakonec jsem přišla na to, kdo to byl a proč to šířil, ale už to bylo jedno) a pro ni to bylo jasné, vůbec nepřupustila diskusi. Cizí lidé nemají důvod lhát, zato já ano, protože se bojím pár facek. Vyřešeno, uzavřeno - pro mámu jsem v té době byla nejen to, co o mě někdo napovídal, ale i lhářka, že se k tomu nepřiznám. S tím nehneš.
Od mámy jsem se ale odstěhovala bez problémů, mít to doma po zbytek života a se 3 dětmi musí být dost na pěst...