Asi takhle... pokud je někde ve hvězdách napsáno, že se mají opět dát dohromady, dají se dohromady i bez Tvého přičinění, a to jest nesmírné žárlivosti. Žárlivost navíc může celý proces ještě urychlit nebo prostě jen spustit. Netvrdím, že konkrétně tohle chování by mi nevadilo. Nejspíše vadilo. Co bych ale udělala já... zavolala bych na pomoc svou hrdost. Ono za prvé - pro jedno kvítí slunce nesvítí. Za druhé - akkoliv člověk toho druhého moc miluje, musí si umět představit život i bez něj a to pochopitelně nejen z Tebou uvedené možné příčiny. Zapni racionální část Tvého mozku a pokus se sestavit si jakýsi "krizový" plán, kdyby se naplnily ty nejčernější obavy. Minimálně se na Tebe nebude vzpomínat jako na hysterickou žárlivou babu a to je taky fajn, ne? Anebo to nakonec bude fajn, Tvé "přenastavení" zapříčiní, že budeš vysílat jiné, pozitivnější vlny do Tvého okolí a mezi námi - to se vycítí a vycítí to i Tvůj partner. Jak nadále přistupovat k exce...shovívavě, jinak to nepůjde. A čekat. Pokud Ti to samozřejmě za to bude stát. Nenechala bych si ale žárlivostí zdeformovat povahu, nejsem si jistá, zda by mi zato nějaký vztah stál.