Naše Lucinka je také introvertnéí a citlivé dítě, hlučné návštěvy a velké společenské akce špatně snáší stále (je jí 4.5 roku), taky potom vždy špatně spí, má noční můry, občas trvá i několik dní, než se vrátí do normálu. Myslím, že na ní žádné "otrkávání" neplatí a nikdy platit nebude, je prostě typ, který veselou a hlučnou společnost nikdy vyhledávat nebude. Rozhodně to není mojí úzkostností, mladší dcera je naopak temperemantní extrovert, miluje kravál, děti, babičky, strýčky, hned se u každého chová, s každým mluví, prostě má úplně jinou povahu. U Lucky se doteď snažím eliminovat podněty, o kterých vím, že jí nedělají dobře. Je to i kvůli mně - opravdu se mi nelíbí několik dní po sobě nespat kvůli nějaké bujaré oslavě, ze které bych stejně nic neměla, neb bych utěšovala plačící Lucku. Takže za mě - návštěvy bych uzpůsobila potřebám miminka i svým, nezvala bych tolik lidí, nejezdila bych na celý den do cizího "uřvaného" prostředí, kontakt bych pak nějak pro děcko "dávkovala" - třeba jen hodinku mezi všemi návštěvníky, pak jít s dítětem někam do klidu a hrát si s ním, když vím, že se mu u cizích lidí nelíbí (má na to věkově nárok - separační úzkost právě začíná), tak ho cizím lidem prostě nedám. Ať si říká kdo chce co chce, to je mi opravdu fuk, každé dítě je jiné a má i jiné potřeby a já jako jeho máma s ním trávím nejvíc času a vím a k tomu jetě nějakým instinktivním, intuitivním způsobem tuším, co mám dělat.