Malý mi zas hledá ramínko od podprsenky (naštěstí přes tričko, lézt mi do výstřihu jsem kategoricky zakázala). Kojila jsem ho víc jak dva roky, nosila kojící podprdu a sám si ji rozepínal. A zvykl si si s rozepínáním si hrát. Když jsem přestala kojit (neobešlo se to bez vztekání a řevu, ale musela jsem přestat) a přešla na normální podprsenky, tak nejdřív se vztekal, že na ramínku nemůže najít zapínání. Tak jsem mu na usínání do postele dala kojící podprsenku, se kterou si před spaním hraje . Takže já doporučuji tu vlasatou panenku. Starší byl (a pořád je) závislý na plyšákovi (notně olezlém, jednou ztraceném a znovu nalezeném u popelnice) a tahal ho s sebou kamkoliv až do šesti let (kromě školky, tam jsem nechtěla, aby plyšáka nosil, aby ho tam nezapomínal). Až když začal chodit do školy, tak jsme se domluvili, že plyšák bude jen doma . Pořád s ním spinká