To, že naše maminky nebyly extra informované, co se týká porodů, to se ví. Moje babička mi vyprávěla, že to za její doby bylo ještě horší (první dítě měla v roce 1939). Tenkrát nebylo poviné pojištění, rodička, která nebyla pojištěná, tak porod a pobyt v nemocnici platila, nebo si ho mohla v té nemocnici odpracovat (jako uklízečka). V Praze v Londýnské ulici bylo soukromé sanatorium (samozřejmě za příplatek), ale prý jakýkoliv komplikovaný porod převáželi do Zemské porodnice (Apolinář). Tak se rozhodla rodit v Zemské. A byla z toho vystresovaná, že ji sestra řekla, aby se svlékla a vlezla do vany, tak se svlékla a vlezla do vany, kde byla studená voda. A další sestra jí vynadala, že nemá být ve studené vodě, ale v horké... A také se v té době říkalo, že při kojení nemůže otěhotnět, no, tak moji dva strejdové jsou od sebe necelý rok

Můj brácha se narodil v roce 1970, ale mamka měla rizikové těhotenství (mockrát předtím potratila), že si ji vzal "pod křídla" přímo primář (samozřejmě protekčně přes nějakého známého). Takže s chováním sester a doktorů neměla sebemenší problémy. Jinak vyprávěla, že bráchu nahatého také viděla až doma, jak se koupe miminko ukázala sestra asi dvaceti maminkám najednou a jenom jednou. A brácha byl šíleně opruzený, když s ním přijela z porodnice. V porodnici trošku kojila, ale jak přijela s mimčem domů, šlo hned na flašku.
Já jsem ročník 76, ale u mě se podle mamky vůbec nevytvořilo mléko. Takže taky hned na flašku, jenže jsem nepřibírala, protože jsem byla hodně spavá, kojilo se po třech hodinách a já si jen cucla. Mamka říkala, že mě naštěstí z porodnice propustili, protože jim tam praskly stoupačky, jeden pokoj museli uzavřít a potřebovali volné postele. Doma mě mamka krmila po dvou hodinách (podle toho, jak jsem pila) a hned jsem začala přibírat...
A alergici jsme oba, já i brácha, ale jestli to je z nedostatku kojení, nebo z toho, že jsme pražské děti, nebo třeba z pochodu na prvního máje 86 (po Černobylu), kdo ví