Z důvodu dlouhodobé šikany a z ní plynoucích psychických problémů syna, jsme se rozhodli na příští školní rok pro domácí školu. Ani po vzdělávací stránce nemá ZŠ synovi co dát, dlouhé hodiny akorát pronudí. Technicky máme všechno zařízené, moje už důchodová maminka je bývalou učitelkou z gymnázia. Jako hlavní dva problémy vidím:

1) Syn se neumí učit. Na ZŠ to nepotřeboval, je hodně napřed, jako čtvrťák počítá Bělouna, přesto za těch osm let jistě bude látka, která mu úplně nesedne. Učí se, ale jen to, co chce sám. Ten rok, pokud máme probírat 5. třídu, bude vnímat jako flákačku a bojím se, aby si nezvykl.

2) Je introvert, nemá kamarády, vystačí si sám. Teď spíše než kroužky bude navštěvovat psychologa, má strach z jakéhokoliv kolektivu. Bojíme se, že tím dojde ještě k větší izolaci.

No a pak máme problémy s tělocvikem. Syn má úplný blok, je individualista a nenávidí to, čemu říká kolektivní kreténismus. Rád dělá sporty pro jedince (na kole si dá 40 km), před TV brečel, posmíval se i učitel. Nechce o tom ani slyšet, teď bude mít klid ale na gymplu? Má hrozný strach a neumí ho překonat...

Jak negativní dopady ZŠ minimalizovat za ten rok a dobře ho připravit, aby mohl na gympl s čistou hlavou? Je dost zdeptaný...