Susu, píšeš: "Moje mamka měla podobné názory, jako zdejší menšina, dostávala jsem vždy prakticky nejmíň ze třídy, v rámci správné výchovy, toho, že nemám rozum, že peněz máme málo, tak abych nevyhazovala za blbosti,... a bylo mi to líto několik let a několik školních výletů."

Dál píšeš: "Je rozdíl nemít vůbec nic a mít jen trochu."

Já nevím. Ty jsi DOSTALA (= "trochu"), A STEJNĚ ti to bylo líto, páč prostě jsi stejně neměla NEJVÍC...aby ses naučila, že holt někdo nemůže a někdo nemá...a poučení z toho plyne jako jaké?

Já dítě vedu k hospodaření a šetření (do kasičky na větší věci pro dlouhodobější potěšení na úkor jednorázových blbostí, nekupování kravin,...) od mala, k tomu rozhodně "nepřijde" až "díky" výletu se školkou, rozumí tomu, kupuje si za kapesné třeba časopisy/našetří si na lístek do cirkusu...nicméně z výletu (kde by si normálně na kupování kravin ani nevzpomněla, kdyby jí to nebylo vnucováno "konvencemi") si nakonec odnáší to "Pepa si koupil krokodýla a mně se taky tak líbil, ale neměla jsem na něj peníze, protože Pepa dostal 200 a já 50, bůů".

Když jedeme do zoo spolu, tak si o věcech, co se nám líběj, povídáme, přemýšlíme, jestli to není úplná zbytečnost nebo naopak proč to zbytečnost je ale proč po ní přesto tolik toužíme...nakonec si obvykle taky něco (sladkost, malou hračku) koupíme - ale prostě tam chybí ta "davová psychóza", z promyšleněji vybrané věci má mnohem větší radost...a tak vůbec