Až potom jsem dočetla diskusi - takže něco v nepořádku s ním zřejmě je, jen ještě nevíte co.

No, můj syn se občas vztekal, když jsme mu nerozuměli, co přesně chce, ale to nebylo až tak často, nějak si to vykomunikoval, ukázal, vylučovací metodou jsme skoro na vše přišli. Do školky šel ve věku, kdy si děti ještě moc nehrají spolu, takže byl spokojený, že jsou tam děti a hračky a jde se ven a něco se děje. Po pár dnech se mě ptala s údivem kuchařka, jestli fakt nemluví nebo co s ním je, ale jinak to (pro učitelky ani pro děti) nebyl až takový problém. Ještě tam chodí Vietnámek, ten byl na tom zhruba stejně. Mají tam dobrovolníky z ciziny, děti neumí anglicky, ale přesto se s nimi nějak "dorozumí". Samozřejmě ho to znevýhodňovalo, že neumí přesně vyjádřit, co by rád, ale byl by hodně ochuzený, kdyby měl kvůli tomu sedět doma a čekat, "až mu to mluvení naskočí".

Je to trochu nadstandardní školka, ve třídě 23 dětí, smíšené třídy. Samozřejmě menší kolektiv je lepší pro jakékoliv dítě, tím víc pro dítě, které má nějaký problém. Takže ta logopedická školka s individuálním přístupem by mohla být fajn. Je možné, že se něco ukáže, ale možná taky ne - možná všechny ty potíže pramení z toho, že mu ještě nedorostlo několik posledních neuronů, které k tomu mluvení potřebuje, a pak z něj skoro najednou bude normální zdravý kluk