Je mi líto, že tě tohle potkalo. Pro mě by to byl šok, hrůzná představa, že ten, kterého miluju a žiju s ním pod jednou střechou je schopen mě nutit do něčeho tak hnusného, jako je likvidace vlastního dítěte. A vzápětí by utrpěl šok nejspíš i můj drahý, protože v následném pohovoru bych v první řadě vyjádřila hlubokou lítost nad tím, že jsem ho vůbec potkala, poptala bych se, jak pořešíme rozvod a hlavně kdy se odstěhuje, protože bych nestála o to, aby mi bylo nevolno pokaždé, když ho uvidím. A jen tak pro zajímavost bych se ho zeptala, jestli je ve svých letech natolik zapomnětlivý pokud nemám použít výraz senilní, že neví, jak se dělají děti a jak si vlastně představoval další soužití, pokud bych mu vyhověla. Jestli by se spokojil s použitím páru zdravých rukou, kterými ho obdařila evoluce, nebo jestli bychom i nadále sexovali a já se štvala po případných dalších potratech tak dlouho, dokud by mě na gyndě nerozmašírovali vnitřek natolik, že bych byla neplodná. Má poslední otázka by zněla, jak by vyřešil mě, pokud bych nedejbože někdy onemocněla a zůstala odkázaná na jeho šlechetnou pomoc. Jestli by mě ráčil vlastnoručně otrávit, nebo by mě jen pohodil někde na chodníku.