Přesně. Já o miminko přišla zamlklým těhotenstvím dvakrát. A přestože to nebyla ničí vina, hrozně mě zasáhlo, že pro měho muže byla věc mým návratem z nemocnice vyřešená. Jsem dost pragmatik a realista, nečelkala jsem, že se mnou bude oplakávat miminko, ale můj muž projevoval asi tolik citu, jako po reklamaci vadných tenisek.
Pro něj v tom devátém týdnu ještě žádné dítě neexistovalo.
Pokus se manželovi vysvětlit, že i když on ho nevidí, to dítě už existuje, žije, za chvíli mu bude tlouct srdíčko. Nejde to vzít zpátky.