Taky mi kdysi v práci někdo hodně imponoval, takže jsem si ho začala držet hodně daleko od těla. Nevěru odsuzuju, neuzbávám, pro mě je to projev slabosti. Každý si má nejprve vyřešit minulost a pak teprve začít něco nového. To je můj přístup a musím říct, že jsem nebyla schopna nic mít s chlapem i nějakou dobu po rozchodu, psychický blok, nebo co.

Jinak můj ex-manžel byl taky jeden z těch, co by mě nikdy nepodvedl a nezničil by rodinu. Osudová láska. Já jeho první, on můj první, milion úžasných zážitků, domov vybudovaný od nuly, obrovská vzájemná úcta, žili jsme jeden pro druhého...Jenže lidi se mění a někdy i ze dne na den. Jednoho dne se blbě vyspal a doslova rozdupal všechno, co jsme měli a udělal to tak, aby děti měly co největší následky.
Takže dneska můžu říct, že mám manžela, pro kterého je (zatím) rodina vším a nechce nám ublížit. ale už si netroufám říct, že to tak bude navěky.