Ahoj,

já Ti naopak rozumím a nenech se vykolejit řečma "chudák kluk".

Ono se jim to mluví, že... Prostě partnera syn je pořád jen jeho syn, má svoji matku a naopak je správné, že ty se nevnucuješ do role matky. Něco jiného by bylo, kdyby mu máma umřela nebo něco podobného. Proto chápu Tvoji větu, že je za svoje nepočítáš.

Můj nevlastní syn s námi sice nežije, ale je u nás fakticky každý den aspoň na 2 hodinky, máme spolu fajn vztah, ale můj není a rozhodně si na něm nemůžu hojit mateřské city. Má 12 let a pomalu už jde do puberty, takže za chvíli už ani s vlastními rodiči nebude trávit moc času, spíš s kamarády a při počítači a tak.

Máme taky společné jedno miminko a mnou taky občas mlátí hormony, že JÁ mám jen jedno dítě. Nevlastní syn taky ani náhodou není můj (kdyby se náš vztah jakkoli pokazil, už ho zřejmě neuvidím, nebyl by k tomu důvod ani příležitost). Mám prostě jenom jedno a kdyby se mu něco stalo, tak nemám nikoho. Taky má přítel už přes 40 let. Jemu taky 2 děti stačí a věk atd. atd. atd.

Naštěstí zatím je malý ještě maličký a ani já netoužím teď znovu otěhotnět, takže to nemusím řešit. Spíš mám obavy, že to přijde za pár let. Taky ho určitě na další dobrovolně neukecám, už bude "starý" a říká, jemu 2 děti stačí. (Mě by taky 2 děti stačily ).

Jo, a rejpalkám, které tu píšou, žes věděla, do čeho jdeš atd... By mě zajímalo, kde najdete chlapa, aby byl starší (tj. aby mu bylo 35 let a víc), který ještě nemá žádné dítě a přitom je použitelný pro vztah... Jasně, že ve 20 si klidně můžu nastavit jako kritérium, že budu žít jen s chlapem bez dětí, ale když si najdu ve 30 bezva chlapa, tak ho odkopnu jen proto, že už nějaké to dítě má a že se mnou bude chtít třeba jenom jedno?

Já nevím, mě když takové myšlenky popadnou, tak si řeknu, že se mnou mlátí hormony a že to přejde, ono to totiž většinou víc než 2-3 dny netrvá.

Radu nemám, pochopení ano. Nejsi v tom sama.